Podnebí a geografie

Česká republika (zkráceně Česko) leží v mírné podnební oblasti, kde se studené zimy střídají s teplým létem. Zatímco v zimě bývá krajina pokrytá sněhem, průměrné letní teploty se pohybují mezi 20–30 °C (36–54 °F). Suché dny se průběžně střídají s dešťovými. Českou republiku tvoří tři historické země – Čechy (Bohemia) ve střední a západní části, Morava ve východní části a z malé části také Slezsko na severovýchodě země. Západní část Česka je už po mnoho desetiletí vyhlášenou lázeňskou destinací. V letech 1918–1992 bylo Česko součástí dnes již neexistujícího Československa.

Lidé a náboženství

Češi jsou známí svou pracovitostí, houževnatostí a také tím, že s výsledky své práce nejsou nikdy úplně spokojeni. Většinou se ale dokáží upřímně zasmát sami sobě. Ve srovnání s temperamentními jižními národy mohou působit rezervovaně. Možná vás ale překvapí, že řada Čechů má třeba ve zvyku uvolnit v městské hromadné dopravě sedadla starším lidem nebo těhotným ženám. Původně byli Češi slovanským kmenem. Moderní výzkumy ale ukazují, že předky dvou třetin současných Čechů byli Keltové, Germáni, Vikingové a lidé z mnoha jiných národů. Česku se ostatně někdy říká „křižovatka národů“.

Římský císař Karel IV., Praha-Staré Město

Ve starověku byla oblast dnešního Česka pohraničním územím Římské říše. Právě Římané začali zdejší oblast označovat podle jednoho z keltských kmenů slovem Bohemia, což doslova znamená „země Bójů“. Slované začali oblast osídlovat během 5. a 6. století vlivem stěhování národů. V 9. století se Češi zformovali do jednotného státního útvaru. Největší proslulost České království získalo ve 14. století, když si císař Svaté říše římské Karel IV. vybral Prahu za své sídelní město. Karel se prokázal jako schopný diplomat, státník, vizionář a organizátor. Za jeho vlády Praha vzkvétala. Mezinárodní prestiž městu zajistilo také založení latinské univerzity (1348) – první na sever od Alp a východně od Paříže.

Karel udržoval nadstandardní vztahy s papežem a církví. Stal se významným sběratelem katolických relikvií. Překládání Bible do lidové češtiny a němčiny naopak zakázal. Brzy po jeho smrti začal ale Jan Hus na pražské univerzitě propagovat myšlenky anglického biblisty Johna Viklefa. Nakonec byl Hus upálen jako kacíř. Žel, jeho radikální příznivci, zvaní husité, se Bible nedrželi. V zemi naopak rozpoutali mnohaletou náboženskou občanskou válku, která České království hospodářsky i kulturně zdecimovala.

Bible Kralická, vydání z roku 1596

Jedním z mála lidí, kteří proti náboženskému násilí otevřeně hovořili, byl laický propagátor Bible Petr Chelčický. Jeho hlasu naslouchala malá skupinka, později známá jako Jednota bratrská (latinsky Unitas Fratrum). Většina českých panovníků jejich víru pronásledovala. Učenci Jednoty bratrské ale milovali Bibli a přes zákazy se ji rozhodli do češtiny celou přeložit z původních jazyků. Jejich šestisvazková Bible Kralická (1579–1593) má dnes pro českou kulturu podobnou hodnotu, jakou má pro anglické čtenáře Bible krále Jakuba (1601–1611). Z Jednoty bratrské pocházejí také mnohé vyučovací metody, které později popularizoval Jan Amos Komenský, zvaný „učitel národů“.

Důsledkem třicetileté války (1618–1648) byly všechny nekatolické církve v Česku postaveny mimo zákon. Jednota bratrská úplně zanikla. Když pak během 19. století začalo docházet k náboženskému uvolňování, zmatení a znechucení Češi čím dál více inklinovali k tomu, že si začali věřit po svém, mimo církevní instituce. Tento trend postupně zesiloval. Dnes jsou Češi často popisováni jako ateisté, to je ale nepřesné označení. Značný počet Čechů věří, že „něco nad námi existuje“. Mezi mnoha Čechy jsou také populární různé formy spiritismu. Mnozí další o náboženských otázkách prostě neuvažují. Přesto ale v hloubi duše mnoha z nich mravní otázky dřímají. Vždyť i oficiální motto České republiky má náboženský původ – „Pravda vítězí“.

Doplňující informace ve Watchtower ONLINE LIBRARY:

Jazyk

S mladými lidmi se domluvíte anglicky. Úředním jazykem je čeština. Z českého prostředí je převzato i několik mezinárodních výrazů. Slovo „dolar“ pochází z místního „tolar“, což byla stříbrná mince, ražená v Česku během 16. století. „Pilsner“ je druh piva, které bylo poprvé uvařeno ve stejnojmenném českém městě. Slovo „robot“ je odvozeno z českého slova pro „těžkou práci“.

Doplňující informace ve Watchtower ONLINE LIBRARY:

Jídlo

Tradiční česká kuchyně má specifický středoevropský charakter. Mezi skutečně „klasická“ česká jídla patří husté polévky se zavářkou, různé druhy omáček s dušeným masem a s vařenou či dušenou zeleninou. Tradiční menu se skládá z polévky, hlavního pokrmu a doplňkového pokrmu (sladkého zákusku).

České omáčky jsou husté a vydatné. Jejich základ tvoří tuk a mouka, případně smetana. Součástí pokrmu je příloha zvaná knedlík. Je to vlastně uvařené těsto nakrájené na plátky. Zahraniční turisté někdy mají dojem, že jde o zvláštní druh chleba. Ve skutečnosti ale není třeba brát knedlík do ruky. K rozkrájení a namáčení knedlíku v omáčce můžete pohodlně použít příbor. Mezi tradiční vydatná menu patří například svíčková na smetaně (hovězí pečeně se speciálním typem smetanové omáčky a s knedlíkem) nebo vepřo knedlo zelo(vepřová pečeně s knedlíkem a zelím).

Češi patří k těm národům, které v lesích běžně sbírají divoce rostoucí houby. V restauraci můžete vyzkoušet houbovou polévku.

Můžete také ochutnat alespoň některé tradiční české venkovské zákusky. Už několik staletí jsou velmi populární sladké koláče a koblihy. Kdysi vznikaly jen pro slavnostní příležitosti, jako třeba pro svatby a různé významné oslavy. Dnes jsou však v prodeji celoročně. Koláče mohou být plněny ovocným džemem, tvarohem, ale k překvapení řady cizinců i mákem, který je v Česku velice populární. Ne, nemusíte mít žádné obavy. Sladký makový koláč rozhodně neobsahuje žádný opiát.

Mezi oblíbené tuzemské cukrářské dezerty novějšího data patří také žloutkový věneček, punčový řez nebo likérová špička.

Z nesladkých dezertů musíme zmínit místní specialitu zvanou „obložené chlebíčky“. Vynález pochází z roku 1916, kdy jistý pražský lahůdkář dostal objednávku asi tohoto znění: „Jednohubka je moc malá, sendvič moc velký. Chci něco na dvě tři kousnutí.“ Tak vznikla ideální svačinka – plátek pečiva atraktivně ozdobený rozmanitými surovinami (vejce, kousky uzeniny, sýry, zelenina atd.). Zakoupit je lze prakticky v každém lahůdkářství, ale i v mnoha kavárnách. Jinou pražskou pochoutkovou delikatesou jsou tzv. „taliány“. Jedná se o vařenou masovou směs plněnou do střívek a naloženou do láku. V Praze je začal koncem 19. století s velkým úspěchem vyrábět jistý pražský uzenář italského původu, tedy česky „člověk z Itálie“ – Talián.